Ovce vřesové

   nás zaujaly  jak vzhledem, tak svými vlastnostmi. Jsou to zvířata otužilá a nenáročná na kvalitu pastvy. Plemeno pochází z Německa, konkrétně z oblasti Lundeburských vřesovišť, kde dodnes tyto ovce polodivoce žijí. Přímým předkem těchto oveček je muflon, je u nich zachována sezónní říje - probíhá v posledních měsících roku a jehňata se pak rodí většinou od března do května. Jsou celá černá, druhým rokem získávají  šedou barvu, jenom krátce osrstěná hlava a nohy zůstávají nadále černé. Obě pohlaví jsou rohatá, ovšem berani mají rohy větší a silnější a celkově působí impozantnějším dojmem.  

  Udává se, že maso má chuť zvěřiny. Právě pro maso se toto plemeno chová – vlna je hrubá, nevhodná k textilnímu zpracování  ( snad s výjimkou výroby specifických koberců ), využít ji lze jako izolační materiál ve stavebnictví.

  Nevýhodou chovu těchto oveček je to, že jsou to zvířata poněkud „nekontaktní“, což ztěžuje manipulaci s nimi a také klade nároky na dobré oplocení pastviny. Ovšem jejich polodivoký vzhled,  nenáročnost  na krmivo ( pouze pastva a kvalitní seno, na přilepšenou trochu ovsa nebo ječmene ) a otužilost ( možnost celoročního pobytu na pastvině ) – to jsou klady, které tomuto německému plemeni ovcí získaly řadu příznivců i mezi našimi chovateli.